(Upřené pohledy a jediná osoba která hledí do země). Jde a snaží se zakrýt svůj splín! Vyšplhala se na vrchol a jediné co ji dokáže shodit na úplné dno je její zranitelnost a maličkost sama. Ví moc dobře co bylo v sázce "Být

Po dvou minutách, kdy se dívka vrátila od veterináře, se šla podívat na Nelsona..jestli je v pořádku po operaci. "Spinkal a jeho jazyk byl studený a suchý, měl jej přitom z pusy venku". Po třičtvrtě hodiny se probral a šel se napít " trochu se motal a ublíženě mňoukal...když zaslechla první zamňoukání, zděsila se, že ho něco bolí, ale byl to jen lítostivý mňoukot. Pohladila ho a

Naprosté pusto a prázdno......zas a znovu ty samé pocity které jsem měla kdysi kdy jsem se cítila na tomhle světě naprosto odepsaná...V záchvatech úzkosti, mě donucovali uzavírat se do sebe a nikoho k sobě nepouštět. A teď.? sama samotinká zas a znovu si nevím rady, kvůli jediné hloupé budově "vlastně kvůli těm obývajícím co jí obývají" Co jsem jim vlastně udělala, že na mne vrhají kopu

Konečně za celou věčnost se ukázalo , že může být Pátek 13. Ráno bylo vstřícné a na nebi pluli mraky, ze kterých pršelo. Naštvaní lidé spěchali do práce a ve vlhkém vzduchu  bylo cítit napětí které, se vznášelo nad předměstím.U předměstí na rohu stál stánek s novinářem, který každé ráno hlásal novinky a občas lidem nabýdnul kávu. No a v prostředku náměstí stála socha, která tu stojí do teď

Písek kol dívčina těla se třpytil jako samo sluneční bytí, a den na krajíčku její věty byl vysloven. Je den ano,tak jasný jako polední přemítání o něčem co leželo na talíři.Nebe je jasně modré a slunce svými vlásky hladí dívku po tváři,hučí potok, který se rozevírá do mohutné řeky Lužnice. V dáli je slyšet tolik druhu ptactva. různé druhy v jedné sluncem zalité krajině .Tráva voní a včely,vosy

 Sluneční paprsky dopadali k temným koutům zašlého půdního světa (v němž dívčina tvář zřídka byla viděti mezi putujícím prachem...) S úžasem hleděla vzhůru na ručně vyřezávané trámy a poslouchala jak pod ní praská podlaha "krok co krok kdy procházela se pustým koutem půdy, měnila se krajina  kol ní" A ikdyž ji doprovázel Nelson tak se tu cítila osamělá jako rudě se tyčící list