...Robo-Kocour...

Po dvou minutách, kdy se dívka vrátila od veterináře, se šla podívat na Nelsona..jestli je v pořádku po operaci. "Spinkal a jeho jazyk byl studený a suchý, měl jej přitom z pusy venku". Po třičtvrtě hodiny se probral a šel se napít " trochu se motal a ublíženě mňoukal...když zaslechla první zamňoukání, zděsila se, že ho něco bolí, ale byl to jen lítostivý mňoukot. Pohladila ho a on začal spokojeně příst, ale spokojeně nevypadal. Byl mrzutý, že si vůbec někdo dovolil uspat ho a řezat do něj. Celé odpoledne vztekle mlátil ocasem do všech věcí, ale to neměnilo nic na tom ,že mu celou tu dobu všechno nosila pod nos. Nakonec se na něj vykašlala...(jaká kočka by přeci nebyla ráda, že zrovna ona má robotickou nohu..což by se nestalo kdyby o ní nepřišel..) I když byl už navyklí na to ,že tam žádnou nohu nemá a že když chce tak dělá ,že ho to bolí...jen aby dostal misku s granulemi..no a je přesně vidět, jak mu to vadí, že jen tak misku s granulemi nedostane...což znamená že se bude konečně pohybovat zas jako kočka zabiják...(Vážně jí to připadalo vtipné...když se zprvu snažil narážet do všeho živého i neživého...) Opravdu se snažil se vším bojovat...ale ona ho chytila a on se uklidnil..."mluv semnou..! a buď klidný...za chvilku si zvykneš...víš přeci, že je to pro tebe lepší..." "meaow meoow mau" (Rozuměla mu jako nikdy jindy...a nasypala mu plnou misku masíčka pro kočky...a plnou misku vody...) Pak k ní přiťapal a začal narážet hlavou o ní a uvelebil se...začal příct a mile zamňoukal...co jí docela i uklidnilo a udělalo radost...a  to je nejkrásnější pocit na světě.."Spokojený kocour Nelson"