Uprostřed třídy seděla oděna v černý olášť, Hledí znuděně okolo a výří vzduch do rytmu španělských písní. Spolužáckům z její třídy okolo padají a lítají hlavy, a ona se tomu směje...Stoupá si na stůl a točí se pak zase seskakuje a předvádí nereálné kreace...Třída  je otevřena dokořán. Pořád ještě se hlasitě směje ale už se netočí a ani neskotačí...Však kolem-jdoucí koukají do třídy a nevěřícně

Naprosté pusto a prázdno......zas a znovu ty samé pocity které jsem měla kdysi kdy jsem se cítila na tomhle světě naprosto odepsaná...V záchvatech úzkosti, mě donucovali uzavírat se do sebe a nikoho k sobě nepouštět. A teď.? sama samotinká zas a znovu si nevím rady, kvůli jediné hloupé budově "vlastně kvůli těm obývajícím co jí obývají" Co jsem jim vlastně udělala, že na mne vrhají kopu

 Někdy mi připadá že nemohu být na tomto světě ani na minutu sama..(jen tak si pohrávám s mokrýma vlasama) a i když jsem, je tu Nelson nebo miliony tváří které nemají lidské podoby a dlouhého trvání.."sedím ve vyhřáté místnosti,za okny padá hustý sníh a píšu a píšu.." hlasy v hlavě mi říkají co mám psát..připadám si pak jak kdybych to nebyla já..(co když jsem jen kus látky?..) jsem

Konečně za celou věčnost se ukázalo , že může být Pátek 13. Ráno bylo vstřícné a na nebi pluli mraky, ze kterých pršelo. Naštvaní lidé spěchali do práce a ve vlhkém vzduchu  bylo cítit napětí které, se vznášelo nad předměstím.U předměstí na rohu stál stánek s novinářem, který každé ráno hlásal novinky a občas lidem nabýdnul kávu. No a v prostředku náměstí stála socha, která tu stojí do teď

Měsíc na obloze osvětloval město Grade. Většina lidí  se zastavila nad městem a ráda pozorovala dým a plameny, ale ne od požáru, který by ošlehával výšiny hořící budovy, ale jen oheň táboráku od kterého se linula vůně hořícího dřeva a hudba. Okolo sedělo schouleno v mrazivé letní noci pár vodáků, v jejichž středu seděl vzpřímený vedoucí, který hrál na kytaru.

Písek kol dívčina těla se třpytil jako samo sluneční bytí, a den na krajíčku její věty byl vysloven. Je den ano,tak jasný jako polední přemítání o něčem co leželo na talíři.Nebe je jasně modré a slunce svými vlásky hladí dívku po tváři,hučí potok, který se rozevírá do mohutné řeky Lužnice. V dáli je slyšet tolik druhu ptactva. různé druhy v jedné sluncem zalité krajině .Tráva voní a včely,vosy