Dým v měsíčním svitu.

Měsíc na obloze osvětloval město Grade. Většina lidí  se zastavila nad městem a ráda pozorovala dým a plameny, ale ne od požáru, který by ošlehával výšiny hořící budovy, ale jen oheň táboráku od kterého se linula vůně hořícího dřeva a hudba. Okolo sedělo schouleno v mrazivé letní noci pár vodáků, v jejichž středu seděl vzpřímený vedoucí, který hrál na kytaru. Opodál seděla dívka "sotva byla vidět" i když seděla ohni nejblíže!. Hudba utichla a písek sypajíc se z vědra zhasnul ohnisko vysoko šlehající. Všichni v tu chvíli, kdy zavládla tma a ticho pohlédli vzhůru na nebe. Bylo tak velkolepé svými hvězdami a v mrazivé noci, kdy už bylo po zdroji tepla také děsivé, avšak přesto se našlo něco, co toto nebe udělalo nádherným. Na nebi se zatřpytil roj meteorický, který ozářil jejich radostné a některé překvapivé tváře. Roj přeletěl a táborníci rozsvítili svítilny, zvedli se a někteří šli tam a někteří onam. Dívka, která byla mezi posledními ještě dodýchávala poslední teplý vzduch, po chvilce, kdy už byl všechen zmatek ta tam, s posledními táborníky se odebrala k městu. Inu ani potom neutichli bujaré oslavy této noci. A ona zmizela pod rouškou tmy.