Znáte to? Ten nádherný pocit, když čtete knihu a ta kniha je tak úžasná. A když ji dočtete, naplní vás miliony pocitů. Buší vám srdce,chce se vám plakat,hromadí se vám myšlenky v hlavě a všude kolem vás,jako by text z oné knihy vstupoval na vaši kůži a prostupoval ovzduším, jako ten čaj co vám ještě nevychladl a jenž, jeho předchůdce není dopitý. Jste zároveň smutní,protože vás to pohltilo a vy

Byl den jako každý jiný, však v tento se dívka stěhovala do jiného města. Plna zlosti se ještě stačila pohádat s mámou a šla se uklidnit do města, rovnou se i rozloučit. Nechtělo se jí to tu opouštět. Měla tohle místo ráda. Sochu zakladatele, knihovnu a tu přírodu tady. Sice nikdy nebyla na pláži, která byla přes polovinu ostrova, ale měla tohle všechno ráda. Nejvíce se jí nechtělo opouštět její

V zatraceném světě lidí, kdy nikdo není si roven a všichni všem škodí, jsem seděla pod stolem zakrytý ubrusem a přemítala jsem o škvírách v podlaze. Nechtělo se mi mezi ně. Styděla jsem se za to, že jsem člověkem jako jsou oni, i když mi to nedávalo právo, je odsuzovat. Přes to, že oni to dělají také. A přesto jsem zůstala pod stolem, ještě hodnou chvíli.    Nechtěla jsem aby někdo

Velká touha po kapce vody mne ničí (nic nevidím "nic" jen korálky barevných světýlek,jen to a nic více) okolo slyším jen ohlušující ticho,občas mám  pocit že jsem sama,ale to není pravda mám sebou Nelsona který mi dává naději,že se vrátím na světlo.jen kdyby konečně jsem se dostala z tohoto pokoje, byla bych se dostala tam kam chci,šla bych z domu a před sebou rozprostřenou louku

 Na konci města, tam kde jsou jen pole a louky, se dívka připravovala na každodenní,ranní běh. Ve dřepu si nohy poprášila  pískem pro menší skluz a lehce oddychovala. Dech se jí zpomalil a tep se zklidnil. Poslouchala každičký zvuk. Písek na zemi, vrzající pod jejíma nohama,dech,jak sama oddychovala,vítr pohrávající si s listy,zvuky pactva a jiného zvěrstva. Vnímala každý pohyb,jen to