Fui-ostrov | Knihu do srdce a ovzduší

Znáte to? Ten nádherný pocit, když čtete knihu a ta kniha je tak úžasná. A když ji dočtete, naplní vás miliony pocitů. Buší vám srdce,chce se vám plakat,hromadí se vám myšlenky v hlavě a všude kolem vás,jako by text z oné knihy vstupoval na vaši kůži a prostupoval ovzduším, jako ten čaj co vám ještě nevychladl a jenž, jeho předchůdce není dopitý. Jste zároveň smutní,protože vás to pohltilo a vy jste zrovna dočetli poslední list. ,,poslední stranu" něčeho, co vás vytrhávalo od stereotypu. Ta pachuť knihy a vůně její novoty a také jejího lepidla, vám působilo jako droga, jako kdyby nestačilo pocházet z kuřátské rodiny. Znáte ten pocit? tak znáte? kdy ve vás prostupuje děj, jak se ve vás odehráva skutečné oxymórom.. i já, abych si vzala prášky na uklidnění.. Celá se třesu, vy snad ne? aha, vy čtete jiné knihy.. a čtete vůbec knihy? Strany zdobeny textem a vonící po lepidle, ach jak tu vůni miluji. Nedokáži se knih nabažit. To proto chodím raději do knihkupectví a knihoven a to proto, když jsem se ptala na věci ohledně stěhování, mě zajímalo, jestli tam mají knihovnu. Znáte ten pocit beznaděje? tak znáte ho? Nedokážu si to tu představit bez knih, takže i já ji občas cítím,ale jsou tu. Tak moji beznaděj střídá radost a vřelé otevření dalšího díla čiré geniality. Jenže, někdy si říkáte, že prostě na čtení není čas. A když je, nemáte prostě jen náladu nebo máte na práci jiné věci, mnohdy důležitější. To je pochopitelné, jsme přeci jen lidi, ale i kdy jste lidmi, nezapomeňtě, alespoň na tu půl hodinu sedout si ke knize, byť na malou chvíli, ale i tak.