V zatraceném světě lidí, kdy nikdo není si roven a všichni všem škodí, jsem seděla pod stolem zakrytý ubrusem a přemítala jsem o škvírách v podlaze. Nechtělo se mi mezi ně. Styděla jsem se za to, že jsem člověkem jako jsou oni, i když mi to nedávalo právo, je odsuzovat. Přes to, že oni to dělají také. A přesto jsem zůstala pod stolem, ještě hodnou chvíli.    Nechtěla jsem aby někdo

 Na konci města, tam kde jsou jen pole a louky, se dívka připravovala na každodenní,ranní běh. Ve dřepu si nohy poprášila  pískem pro menší skluz a lehce oddychovala. Dech se jí zpomalil a tep se zklidnil. Poslouchala každičký zvuk. Písek na zemi, vrzající pod jejíma nohama,dech,jak sama oddychovala,vítr pohrávající si s listy,zvuky pactva a jiného zvěrstva. Vnímala každý pohyb,jen to

Slunce už nepřekonatelně hřeje do atmosféry a lidé to velmi kladně příjmuli, ale jednomu člověku, by to přeci jen ublížilo. Šla sluncem zalitou cestou a hleděla nepřitomně do země. Slunce hřálo. Byly dvě hodiny po poledni a i přes to, že bylo slunečné odpoledne byla zakrytá do pláště, který kryl i její hlavu. Byl tomu na vině jediný datum. 16.Březen. Nesměla být odteď moc na slunci.

Jsou tři hodiny ráno! Tři hodiny ráno a ona stále nemůže usnout. Je jí strašně. Vstává z postele, aby sešla do kuchyně pro sklenici vody. Celou noc jí, i mimo jiné, vrtá hlavou ta jediná věta! Proč jí učitelka řekla? Měla se tím zaobírat? Nebo si jít zase lehnout. Sama ani nevěděla, jestli to má smysl a to jí většinou připadají všechny věci smysluplné. Co když měla paní učitelka pravdu a ona je