Noční dobrodružství...
Slunce už nepřekonatelně hřeje do atmosféry a lidé to velmi kladně příjmuli, ale jednomu člověku, by to přeci jen ublížilo. Šla sluncem zalitou cestou a hleděla nepřitomně do země. Slunce hřálo. Byly dvě hodiny po poledni a i přes to, že bylo slunečné odpoledne byla zakrytá do pláště, který kryl i její hlavu. Byl tomu na vině jediný datum. 16.Březen. Nesměla být odteď moc na slunci. Musela být připravená a proto se mu stranila. Věděla, že to nikdo nepochopí a proto to bylo její drobné tajemství. Byla přesvědčena, že by ji odsoudili za to jaká je. Bála se jim to říct, proto to tajila a čekala právě na 16.Březen. Přišla domů,hodila klíče na skříňku a převlékla se. Zatáhla žaluzie, které její máma vždy hned co odejde do školy vytáhne. Nalévala si vodu, když v tom to přišlo. První příznaky, bolestivé bodání v hlavě! Nikdy předtím jí tak moc hlava nebolela a tak si šla lehnout. Předtím než si doopravdy lehla,otevřela okno.
Přišla k posteli a lehla si.Přikryla se dekou a přemýšlela v ukrutných bolestech nad týdnem,který ještě neskončil. Doufala, že ji hlava za tu dobu bude bolet jen jednou, ale co když! Co když to bude ještě horší? Nebo naopak ji bude bolet na etapy?
Musela si odpočinout. Mlčela a mlčeli její myšlenky, kterých měla plnou hlavu.
Jako vždy se probudila po dvou hodinách a šla se napít. Bylo jí o mnoho lépe, ale přesto všechno byla vyčerpaná jako kdyby snad spala tři roky.Rozevřela zapisníček a napsala do něj jaké má ze všeho pocity a jak jí je.
-----------------------------------
Druhý den byl trošičku lepší.Seděla ve třídě a bavila se, ze spolužáky.
Zvonilo.
Šla na své místo a její spolužačka vedle ní se jí na něco ptala. Nevnímala ji, ale pak najednou se jí zeptala a ona odpověděla.
Ptala se jí na její oči. Byli ten den světle hnědé, jiné dny bylo samozřejmé, že museli být tmavě hnědé a jindy zas do zelena.
Odpověděla jí jak nejlépe to uměla: Víš, Mé oči se mění každou chvíli. Vím to a nějak to neřeším.
O přestávce se šla podívat o dvě poschodí dolu. Je tam lavice a tam se usadila.Přemýšlela nad dnešním počasím a zapisovala si něco do zápisníčku. Měla toho tolik na srdci, ale bála se, že jí ten zápisníček někdo ukradne a přečte si ho. Psala si tam tedy jen něco.Zvedla se a rychle vyběhla do poledního poschodí, kde měla třídu. Byla poslední hodina a to jí hrálo do karet. Celou hodinu dávala pozor, ale i přesto byla z části mimo. Spolužačka si přečetla to, co bylo psáno v jejím zápisníku. Vyděsila se, ale věděla,že tomu nebude rozumět. Taky, když jí slyšela odříkávat text v zápisníčku, došlo jí, jak pochopila slova, která byla napsána.
Ke konci hodiny. Tak tři minuty před zvoněním, si zbalila věci a čekala na zazvonění. Když zazvonilo, sebrala se a šla na oběd.Seděla tam a koukala nepřítomně do jídla. Až se nakonec sebrala a šla domů.
------------Zbytek týdne byl poněkud hektický, ale né zas tak, aby neměla chvíli na to, aby koukala do prázdna------------
Nadešel den D.
16.Březen.
Bylo půl deváté a probudila se. Rychle vyskočila z postele a seběhla ze schodů do kuchyně. Nasnídala se a šla ven. Ten den bylo deštivo. Oběhla několik domů a vrátila se zpět, aby se připravila. Zalila rostliny v celém domě a usadila se do křesla. Otevřela knihu a začali si číst. Neměla co dělat a tak si prostě čestla a četla.
Asi tak, po třetí hodině co ustavičně čestla knihu. Se šla naobědvat.
Neměla moc hlad a tak polovinu oběda nechala.
Zas si sedla do křesla, ale hned se zvedla a šla si udělal mátový čaj. Chvilku tam čekala ,až se jí uvaří voda a občas se šla podívat z okna. Celé hodiny se nudila, jelikož už ne trpělivě vyhlížela večer. A tak z nudy začala vytahovat žaluzie, jestli náhodou ji nenapadne něco lepšího a vida! Šla si kreslit...Nakreslila víc jak pět maleb a svoji náladu si tím jen zlepšila. Vychladnul jí čaj a tak ho začala po doušcích upíjet,když jej dopila, šla připravit Nelsonovi něco k jídlu. Hned přiběhnul a hned to snědl. Zamňoukal a začal se jí plést mezi nohama a všude kolem z něj padali chlupy. Nakonec ho to přestalo bavit a šel chytat myši na půdu. Když už byl kdesi za rohem, šla do nejvyššího patra a vylezla na střechu. S sebou si vzala pár věcí...Připravila ono místo, šla se najíst a jelikož mělo být o několik minut později deset minut po páté, pospíšila si s večeří. Připravila jídlo a dala jej do trouby, aby neoschlo. Začala vařit čaj. Když se jí dovařila voda, zalila pytlík s čajem a sedla si. Přišel Nelson a tak si s ním do šesti hrála, pak jej odehnala, vypila čaj skôr do dna a vyběhla na střechu. Nandala si na jednu ruku okov a vyčkávala. Po chvilce už to cítila a věděla,že ji obyčejné okovy neudrží. Nicméně s tím už nic nenadělá.
Začalo to jako z čista jasna. Začali ji praskat kosti a začala se jí i prodlužovat páteř, oči změnili barvu a začala vše okolo sebe vnímat jinak. Proměnila se, tak jak si to představolala v nočních murách.
Vytrhla se z řetězu, až zakvíjela... Byla ještě dezorientovaná a vůbec nevěděla kde je. Sedla si a čekala, až jí svět okolo začne být povědomí. Zachvíli už to tak bylo a začínala rozpoznávat stromy a keře okolol. Procházela se a přiběhla k jezírku. Napila se z něj a vyběhla do skálu. Byla to ta největší skála v městě Grade. Lehla si a začala podřimovat...Zachvíli usnula.
Když se ráno probudila, byla už v lidské podobě a její oblečení bylo potrhané a špinavé. Všude po těle měla modřiny a škrábance. Vůbec ale vůbec si nemohla vzpomenout, co včerejší noc dělala, nevěděla ani jak se dostala na skálu. Po půl hodině, se konečně seškrábala po strmých kamenech a málem se ani nepostavila na nohy, ale nakonec sama odešla po svých. Celou cestu se za ní ohlížel kde kdo a pak už ne. Přišla domů, vyndala jídlo, najedla se a pak se umyla,převlékla a nakonec začala den jako jindy. Na včerejší noc si ale nikdy nevzpoměla, i když se jí to stávalo každou podobnou noc. Nikdy se sama sebe neptala a vždy se těšila na další osudnou noc.