(Upřené pohledy a jediná osoba která hledí do země). Jde a snaží se zakrýt svůj splín! Vyšplhala se na vrchol a jediné co ji dokáže shodit na úplné dno je její zranitelnost a maličkost sama. Ví moc dobře co bylo v sázce "Být

Rozhovor: zpět..

Po dvou minutách, kdy se dívka vrátila od veterináře, se šla podívat na Nelsona..jestli je v pořádku po operaci. "Spinkal a jeho jazyk byl studený a suchý, měl jej přitom z pusy venku". Po třičtvrtě hodiny se probral a šel se napít " trochu se motal a ublíženě mňoukal...když zaslechla první zamňoukání, zděsila se, že ho něco bolí, ale byl to jen lítostivý mňoukot. Pohladila ho a

Uprostřed třídy seděla oděna v černý olášť, Hledí znuděně okolo a výří vzduch do rytmu španělských písní. Spolužáckům z její třídy okolo padají a lítají hlavy, a ona se tomu směje...Stoupá si na stůl a točí se pak zase seskakuje a předvádí nereálné kreace...Třída  je otevřena dokořán. Pořád ještě se hlasitě směje ale už se netočí a ani neskotačí...Však kolem-jdoucí koukají do třídy a nevěřícně

Naprosté pusto a prázdno......zas a znovu ty samé pocity které jsem měla kdysi kdy jsem se cítila na tomhle světě naprosto odepsaná...V záchvatech úzkosti, mě donucovali uzavírat se do sebe a nikoho k sobě nepouštět. A teď.? sama samotinká zas a znovu si nevím rady, kvůli jediné hloupé budově "vlastně kvůli těm obývajícím co jí obývají" Co jsem jim vlastně udělala, že na mne vrhají kopu

 Někdy mi připadá že nemohu být na tomto světě ani na minutu sama..(jen tak si pohrávám s mokrýma vlasama) a i když jsem, je tu Nelson nebo miliony tváří které nemají lidské podoby a dlouhého trvání.."sedím ve vyhřáté místnosti,za okny padá hustý sníh a píšu a píšu.." hlasy v hlavě mi říkají co mám psát..připadám si pak jak kdybych to nebyla já..(co když jsem jen kus látky?..) jsem