9. červen 2013 v 14.57 | rubrika: Vysvětlení o vzniku.
Písek kol dívčina těla se třpytil jako samo sluneční bytí, a den na krajíčku její věty byl vysloven. Je den ano,tak jasný jako polední přemítání o něčem co leželo na talíři.Nebe je jasně modré a slunce svými vlásky hladí dívku po tváři,hučí potok, který se rozevírá do mohutné řeky Lužnice. V dáli je slyšet tolik druhu ptactva. různé druhy v jedné sluncem zalité krajině .Tráva voní a včely,vosy |
přečteno: 45x | komentáře (2)
|
13. květen 2013 v 13.28 | rubrika: Básně a špetka chili
Den byl tak překrásný takový chmurný a já si "běžím ulicí " dýchám jako tlouštík který vyběhl poschodech dolů a poprvé vzlédnul na uliční světlo, aby dal své veličkosti najevo že je čas se taky podívat na čerstvý vzduch. A já si v tu chvilku vzpoměla na prázdniny, kdy jsem se rozběhla a bosa jsem prchala loukou.Tak trochu malou na to aby to vůbec byla louka. Zdá se mi že je svět tak překrásný? |
přečteno: 55x | přidat komentář
|
15. duben 2013 v 13.29 | rubrika: Vysvětlení o vzniku.
Sluneční paprsky dopadali k temným koutům zašlého půdního světa (v němž dívčina tvář zřídka byla viděti mezi putujícím prachem...) S úžasem hleděla vzhůru na ručně vyřezávané trámy a poslouchala jak pod ní praská podlaha "krok co krok kdy procházela se pustým koutem půdy, měnila se krajina kol ní" A ikdyž ji doprovázel Nelson tak se tu cítila osamělá jako rudě se tyčící list |
přečteno: 37x | přidat komentář
|
20. březen 2013 v 13.30 | rubrika: Vysvětlení o vzniku.
Jen ztěží dívka v rozpálené místnosti popadala dech, venku sice chumelilo ale jinak byl parný den..bylo to přímo nesnesitelné vedro které se linulo z toho rudě planoucího slunce..planoucího jako kdyby jsme snad byli blíže než zdrávo jest..Inu " před několika dny by si člověk ani nemohl představit jaký bude tento den" ačkoliv rosnička hlásila teplo, nikdo si pomysliti nemohl |
přečteno: 42x | přidat komentář
|
18. březen 2013 v 13.29 | rubrika: Vysvětlení o vzniku.
Prázdná poušť (avšak ani není koho,kdo by šel na rozpálenou puušť) za horizontu písku a klarinetista sedí někde v půli cesty mezi městy od středu zdálenými a sedí tam dál, .. "ruce mu kmitají nad prazvláštní a pouhopouhou.. hudbou která se line pouští " po zemi se zvedá do písečných bouří. A tam někde v dálkách končí uprostřech hustých lesů..tam kde dívčin dech ještě hřeje v ovzduší a |
přečteno: 38x | přidat komentář
|
15. březen 2013 v 13.25 | rubrika: Básně a špetka chili
/ Však ono není k smrti milé obtěžovat mě když sedím v křesle mimo hledím..a otáčet se nehodlám to bych mohl hned a hned smrtku si zavolati aby mě proutkem švihla..a vzkutku a také proč bych ji volal?..ona na židličce brousíc kosu a moji nebohou světici mi nechce pustiti ke mě.. |
přečteno: 35x | přidat komentář
|