Getr..A noční nebe.

Den byl tak překrásný takový chmurný a já si "běžím ulicí " dýchám jako tlouštík který vyběhl poschodech dolů a poprvé vzlédnul na uliční světlo, aby dal své veličkosti najevo že je čas se taky podívat na čerstvý vzduch. A já si v tu chvilku vzpoměla na prázdniny, kdy jsem se rozběhla a bosa jsem prchala loukou.Tak trochu malou na to aby to vůbec byla louka. Zdá se mi že je svět tak překrásný? nebo je to prach-zatracená skutečnost, pokuď ano spěchám zbytečně? ikdyž k nového příběhu?..Tu mojí maličkost tvořivostního řádu ukrýt mezi řádka a nechat vám tu pomalu plynout, něco tak neskonale neuvěřitelného ale přece jen pravdivého.Neexistující nadpis tomu jen dá nálepku a začne se to plnit řadou slov. Cchi se zastavit a lehnout si ale asi by mě někdo okřiknul ať se neválím v prostředku chodníku,běžím dál a občas se podivím nad svým zvláštním během. Konečně jsem se zastavila a doufám, že se konečně nic už nestane, abych nemusela někam jít.Slovo od slova vám vyprávět chci jak se dnes co vyvynulo, ale doufám ,že teď a ne pak.Snad se už nic nestane a já budu čekat na večer.Už nic.Už nic.A já už konečně se dočkala večerní oblohy.A usínám...usínám s klidným pocitem v duši.