Fui-ostrov | httpwww.FUI-OSTROV.píše.cz

,,Byla noc temná jako den, však kdo by to nečekal v podzim jen? Nocí chladných přibývalo a svíček čím dál více. Co by jste chtěli? Čeho více? Zdál se mi sen o listí spadaném. Zdál se mi sen o sněhu krvavém. Byl to hrůzný zážitek, to jistě byl. Avšak naštěstí mě probudil. Zpocená jako když na sklo dýchnete. A kroků hlasitějších, rychlejších za sebou slyšíte. Už už, je tady snad? Otočíte se a vida!

Byl den jako každý jiný, však v tento se dívka stěhovala do jiného města. Plna zlosti se ještě stačila pohádat s mámou a šla se uklidnit do města, rovnou se i rozloučit. Nechtělo se jí to tu opouštět. Měla tohle místo ráda. Sochu zakladatele, knihovnu a tu přírodu tady. Sice nikdy nebyla na pláži, která byla přes polovinu ostrova, ale měla tohle všechno ráda. Nejvíce se jí nechtělo opouštět její

Až jednou mi bude tisíc let, namluvím všem, že stvořila jsem svět. A že jsem bytost nadlidská, taková ta nelidská.
 A můj důvod bude prostý jak den, avšak nelogický patrně jen. A i když se to zdá zvlášní, unikám před vámi v plášti.
A jak tak unikám pryč, nevím kam mám skočit. Jestli do háje neb do stáje. A jak tak stále unikám, za mnou jaksi slunce zaniká a tmavne obloha v dáli. To já, už jsem v té stáji. Konec zní takto: Jsem v háji.