Za podzimních dnů

,,Byla noc temná jako den, však kdo by to nečekal v podzim jen? Nocí chladných přibývalo a svíček čím dál více. Co by jste chtěli? Čeho více? Zdál se mi sen o listí spadaném. Zdál se mi sen o sněhu krvavém. Byl to hrůzný zážitek, to jistě byl. Avšak naštěstí mě probudil. Zpocená jako když na sklo dýchnete. A kroků hlasitějších, rychlejších za sebou slyšíte. Už už, je tady snad? Otočíte se a vida! Kocour lekne se vás. Ne však vy, ale on a stáhne ocas a nejenom ocas, ale i ušiska."  S poslední větou na stránce se napila čaje, jelikož už z básně měla napětím sucho v krku, založila si stránku a položila knihu. Byla jí zima a tak šla dát pár polen do krbu. Krásně to zapraskalo, promnula si ruce a spokojeně se usmála. Za chvilku se oheň rozhořel, poohlédla se po pokoji, kde byli stíny na zdech a tak si řekla, že půjde ven. Teď jen kam jít. Všude bude plno lidí. Vzala si kabát, boty a tašku a ještě se poohlédla po Nelsonovi. "Nelsone, nechceš něco koupit? nebo nechceš rovnou jít se mnou?" (otřásl se a lehl si ke krbu). Otevřela dveře a zabouchla za sebou. Vydala se k městu, cestou si užívala podzimní krajinu listím osetou. Byla to pro ni pohádka, vždy na podzim se procházet a cítit tu vlhkost ve vzduchu. Bylo to krásné a tajemné zároveň. Přišla do města a zabočila hnedka do prvního obchodu se zeleninou. Šla k dýním, vybrala si tři (pro ni) nejkrásnější dýně a šla k pokladně. ,,a chcete je zabalit?" "No, já to zvládnu, mám velkou tašku, ale děkuji". Vyšla a namířila si to rovnou do obchodu s dekoracemi. Vybrala si tam pár dekorací, koupila nakonec si šla pro stromek. Tentokrát chtěla opravdový, voňavý stromek. "Teď už jen něco pro Nelsona" (řekla, a tak šla do zvířecích potřeb, které byli hned za rohem). Dneska měli výprodej toho nejbáječnějšího krmiva a protože byli svátky, koupila mu to nejbáječnější a nejdražší. Už byla na odchodu, tak to přes radniční náměstí. Procházela kolem sochy zakladatele. No řeknu vám, ta socha je v tyto večery strašně děsivá. Rovnou si to namířila k dveřím a už byla doma. Zavřela za sebou, kabát dala na věšák, boty si zula a šla přiložit znovu do krbu. Doma bylo krásně teplo. Dala si dýně na stůl, vzala nůž a vyřezala do ně obličej. Do každé udělala jiný a ve výsledku to vypadalo velmi komicky a dramaticky. Potom postavila stromek do stojanu a dala Nelsonovi granule. Ani ho nemusela víckrát volat. Tak šťastného ho nikdy neviděla. Nakonec jen vyzdobila dům a bylo hotovo. Postavila dýně před dům a šla si číst. Jen si musela ještě udělat čaj, ale ten bylo rychle a tak už za chvilku seděla v křesle a spokojeně si četla. Takový pěkný den to pro ni byl. Byl překrásný. Kéž by byl podzim pořád, říkala si stále dokola, až do té chvíle co s Nelsonem v náručích neusnula.