Den byl tak překrásný takový chmurný a já si "běžím ulicí " dýchám jako tlouštík který vyběhl poschodech dolů a poprvé vzlédnul na uliční světlo, aby dal své veličkosti najevo že je čas se taky podívat na čerstvý vzduch. A já si v tu chvilku vzpoměla na prázdniny, kdy jsem se rozběhla a bosa jsem prchala loukou.Tak trochu malou na to aby to vůbec byla louka. Zdá se mi že je svět tak překrásný?

 Sluneční paprsky dopadali k temným koutům zašlého půdního světa (v němž dívčina tvář zřídka byla viděti mezi putujícím prachem...) S úžasem hleděla vzhůru na ručně vyřezávané trámy a poslouchala jak pod ní praská podlaha "krok co krok kdy procházela se pustým koutem půdy, měnila se krajina  kol ní" A ikdyž ji doprovázel Nelson tak se tu cítila osamělá jako rudě se tyčící list

Jen ztěží dívka v rozpálené místnosti popadala dech, venku sice chumelilo ale jinak byl parný den..bylo to přímo nesnesitelné vedro které se linulo z toho rudě planoucího slunce..planoucího jako kdyby jsme snad byli blíže než zdrávo jest..Inu   " před několika dny by si člověk ani nemohl představit jaký bude tento den" ačkoliv rosnička hlásila teplo, nikdo si pomysliti nemohl

Prázdná poušť (avšak ani není koho,kdo by šel na rozpálenou puušť) za horizontu písku a klarinetista sedí někde v půli cesty mezi městy od středu zdálenými a sedí tam dál, .. "ruce mu kmitají nad prazvláštní a pouhopouhou.. hudbou která se line pouští " po zemi se zvedá do písečných bouří. A tam někde v dálkách končí uprostřech hustých lesů..tam kde dívčin dech ještě hřeje v ovzduší a

/ Však ono není k smrti milé obtěžovat mě když sedím v křesle mimo hledím..a otáčet se nehodlám to bych mohl hned a hned smrtku si zavolati aby mě proutkem švihla..a vzkutku a také proč bych ji volal?..ona na židličce brousíc kosu a moji nebohou světici mi nechce pustiti ke mě..
/Píši

Tragédie je vlastně záhuba jedince ale proč by nemohla být záhuba rozšířena..na celé lidstvo by to udělalo dopad..ano (možná že by tu bylo moc lidí pomřelích a smutných že by nebylo úsměvu ani na rohu možná že by nebylo ani kouska city ani vzteku což by mělo zase krásný dopad..) byl by svět naplněný smutným mírem či by bylo kouska v někom, aby mohlo býti ukončeno smutné bytí a tragédie by se změnila