Listí padá a prší "to jediné vidí z okna" poloviktoriánského a z pola francouzského domu.,...okolo ní pusto a prázdno přeplněné pracovny, jen (kapky deště ) které klapají jako tucet stepařů do okapu.."kdyby tak přišel Nelson a přehlušil ten klapot svým roztomile vlídným zamňoukáním" .....Ale nic.....  Nelson nepřišel a já si připadám jako ve snu kdy nejde zastavit to otravné

Zajímalo by mne kolik času člověk stráví u hledění na hrníček plný čaje..."asi dost času ale stejně" dá se to vůbec stihnout do hodiny?...hodiny toho že ten čaj vystydne...."Hrách a kroupy" toho by mě napadlo o čaji který piji...třeba jak chutní se čtyřmi nebo s jednou lžičkou..proč se z něj kouří ??..?.....a proč je tu takové ticho?..!!. Nelson by přehlušil ticho třínohý kulháním,,.,,

Rudé vlasy co vlají ve větru a ona..Hrdě vypíná hruď aby svět viděl jak se má dobře (srdce jí buší nadšením) "Konečně se mi myšlenka zrodila v hlavě" V Hlavě jí zní..rozhlédla se kolem sebe,,...Zdálo se jí že nemůže být nic krásnějšího nežli této krajiny..tohoto nadpřekrásného kraje..kolem ní...,."Zaťala pěsti a vycenila zuby" ale nebyl to vztek (byl to úsměv který ji provázel

Právě jsem se rozhodla že budu více dávat tomuto svému snu naději...a že nevěřím tomu že někdy navštíví něaké nakladatelství a řekne si tahle by mohla začít psát opravdově...doufám v to protože je to můj velký sen....(prsty překřížím..počítám do třinácti skočím třikrát a podívám se na černou kočku..a to jen abych měla tu velkou jistotu..)

Svět můj milovaný..někdy trochu chladný a sám osamocen svou touhou po světle...dychtivě sžírá se budoucností zítřejšího rána..přesto že je menší než slunce a větší nežli měsíc má jen svou podobu....nikdo není stejný..nic není jiného a zas svět je tu a měsíc je tam...(já jen chtěla více a dostala jsem cit pro něco co mi je blízké..)

Sofia je mladá dívka které bydlí na střeše(ve střeše)..knihovny...občas si ale zajde do své milované hájenky!...