Podzimní den...

Listí padá a prší "to jediné vidí z okna" poloviktoriánského a z pola francouzského domu.,...okolo ní pusto a prázdno přeplněné pracovny, jen (kapky deště ) které klapají jako tucet stepařů do okapu.."kdyby tak přišel Nelson a přehlušil ten klapot svým roztomile vlídným zamňoukáním" .....Ale nic.....  Nelson nepřišel a já si připadám jako ve snu kdy nejde zastavit to otravné "kapání kohoutku"...vždy se musím probudíc jít napít... ehm ... měla bych jít ven..Nelson vždy při dešti sedává venku........,,.A vida byl tam...sedla si vedle a zvedajíc ho ,aby si ho dala na klín cítila jak je pod ním zahřátá zem...(až ji zamrazilo)...Hleděla ven na přírodu a to do doby kdy vysvitlo slunce a ona se odebrala s Nelsonem v náručích zpět domů..Aby mu nalila do misky mléko...a sobě udělala čaj...už se jí určitě nechtělo ven..a taky doma zůstala..,..Aby utvořila na svém ...blogu "nový článek.."