Rudoch co vlaje ve větru...Výbuch..!!!

Rudé vlasy co vlají ve větru a ona..Hrdě vypíná hruď aby svět viděl jak se má dobře (srdce jí buší nadšením) "Konečně se mi myšlenka zrodila v hlavě" V Hlavě jí zní..rozhlédla se kolem sebe,,...Zdálo se jí že nemůže být nic krásnějšího nežli této krajiny..tohoto nadpřekrásného kraje..kolem ní...,."Zaťala pěsti a vycenila zuby" ale nebyl to vztek (byl to úsměv který ji provázel i do konce hodiny a poté co bylo 17:00 odebrala se domů "(Do své knihovny která více naplňovala její touhy a sny") Byl to takový její uklidňující smysl života....Knihy,Prachu spousty,Déšť a čaje dost...Který je tak neobyčejně v tuto chvíli tu a jinde...Moc je jí ale přece jen trochu málo líbil dnešní den..(Vzpomíná v podvečer..když už je zachumlaná do peřin,dek a polštářů a jen tiše převrací stránky knih..a popíjí vesela čaj který si připravila ke klasické hudbě ale)..klesá jí hlava čím více se začte do knihy..a ani ta hudba večer nepomáhá..a 1.2.3...Pomaloučku..a jistě sklání hlavu na polštář..a už chrní...