Jsem snad prokletá?
Múza od Moneta.
Hledím a čekám, na vysvobození.
Kdo by mne z obrazu vykrojil, od přístrojů snad i odpojil.
Opilá baletka....
Zmatená Markétka.
Drží se sotva na nohou, s ponurou náladou.
Možná i prokletá nebo jen popleta, co život ničí si lahví a činí si zle.
Marnivá snaha, kdo chytil by vraha. Kdo střelil by vránu a k dalšímu ránu ji osvobodil.

Tak moc lidi mě milovalo.
Až moc lidi mě ňadra hladilo.
Až moc lidi se dotýkalo mých rtů a mě zdá se, že ubližuji světu.
Jsem jako skořápka, kterou někdo rozšlápnul.
Jsem jak zlý anděl, který srdce rozlomil. ...
Jsem jak anděl, který se bičuje za minulost. Za lidskost a to jací jsou lidé.
Za

Bělostný sníh krví se zbarvil.
To anděl, svých křídel se zbavil.
Zbavil se jich jako všech zábran.
Zbavil se jich nadobro, ani nezaváhal.
Kdyby jen zaváhal, křídla by mu narostla a andělská volání by ho znovu na nebesa vznesla....
Co by bylo potom? Trýznil by se? Zmíral by touhou okusit nesmrtelnost

Nejspíš znovu upadám do hlubokých myšlenek.
Mé tělo leží těžce na posteli, z očí mi stékají slzy po tváři. Je šero až mě z něj bolí oči, lehám si na bok a vlasy si pokládám za sebe na polštář, některé mi spadají do obličeje. Stále přemýšlím.
Jsem přímo pohlcena svými myšlenkami.
Jsou temné jako dnešní den. Kéž bych byla jen v tom svém snu. Kéž v jiné realitě. Mít tak dva životy. Asi zemřu.

My little world lost with in my head.
My thoughts, my thoughts are scattered along room.
I'm alone on the street. Alone without all people, and am finally happy.
I'm looking at the moon.
Alone without all people, and am finally happy....
I'm looking at sun.
What I have do. What.
I have them filter or them leave be.