Prach, kosti a zatraceně slabá chvilka
31. červenec 2015 | 12.50 |
Jedno slovo a je vše pryč. Je vše pryč.
Stačilo by slůvko, stačila jedna zmínka a vznikla by mýlka. Občas je, ale dobrý, že se to pohne, i když to zabolí, ale i to se zcelí.
Na kost lidstvo holý. Na kost zmrzačený, v mých myšlenkách ční a já se ptám čeho jsou moje myšlenky ještě schopný. Na kost ohlodanou na kost zlomenou, že strach mám, že z prachu vstanou. Myšlenky zmizte!
Ani slůvko slyšet nechci, ani zmínku, podpořila bych tu zatracenou slabou chvilku.
Možná dobře nedělám, ale co je vám vlastně po tom! Je to jen cit, co dokážu s klidem potlačit, i když celá třesu se nad věcí přenesu se, tak snad i vy, aby nevznikla ta mýlka a tohle vše je určitě jen moje slabá chvilka! Ta ustane.