Sníh bělostný andělem zkrvavený

Bělostný sníh krví se zbarvil.
To anděl, svých křídel se zbavil.
Zbavil se jich jako všech zábran.
Zbavil se jich nadobro, ani nezaváhal.
Kdyby jen zaváhal, křídla by mu narostla a andělská volání by ho znovu na nebesa vznesla....
Co by bylo potom? Trýznil by se? Zmíral by touhou okusit nesmrtelnost i za cenu lidské omezenosti?
A k čemu to, když by mohl spočinout v boží náruči jako jeden z jeho synů?
Smrtelný život ten, kterému se oddalo nespočet andělů a kteří by toho i litovali, ale kteří? Kteří to jsou, ti co by svojí vraždou se chtěli byť jako vyvrhelové neb jak rouhající se bytosti dostat zpět a taková pravda jest.
To je ta pravda, být andělem, který chce být smrtelníkem nebo smrtelník pokoušející se o navrácení do nesmrtelnosti nebo alespoň o osvobození od smrtelného života. V tom je ta otázka, v tom je ten háček.