Byl den a mraky nasáklé vodou,snesli po polodni  teplý déšť, lidé veselí ikdyž trochu zarmouceni tím že deštník vyndati musili ale co..jen déšt nikomu neublíží..(a že trošku zaprší jen a jen zlepší den všem kdo čekal na déšt ze suché půdy) seděla jsem v dobu začátku deště zrovna pod stromen a mě nic nazastihlo

Listí padá a prší "to jediné vidí z okna" poloviktoriánského a z pola francouzského domu.,...okolo ní pusto a prázdno přeplněné pracovny, jen (kapky deště ) které klapají jako tucet stepařů do okapu.."kdyby tak přišel Nelson a přehlušil ten klapot svým roztomile vlídným zamňoukáním" .....Ale nic.....  Nelson nepřišel a já si připadám jako ve snu kdy nejde zastavit to otravné

Dívka seděla na rohu ulice a sledovala děj okolo ní (všudeš se rozléhali ty nejzvláštnější tóny a zvuky) Občas vše utichlo aby ten jeden zvuk který  nejslaběji zníc ukázal své nitro. "Asi bych si toto měla nahrát na diktafon abych to pak mohla poslouchat při psaní a vzpomenout si na akt který je tak naplněn klidem. Jako v tomto překrásném městě Grade." řekla dívka polohlasně ale přesto zřetelně klidným hlasem který utichl v hluku ulice ta byla při západu slunce nahrána na kazetě a z ní to dívka utvořila ze srdce na papír .....a pak na svůj prostý blog!.."..?...!!!...

Dnešek je tak zvláštní svojí horkostí vzduchu...že i moje mysl pociťuje saharu..."prostě pusto a prázdno..".....nikde se nezanechalo ani jedné jediné divné věty...Ale co..,to se stává....nebo snad ne?...to sama netuším...ale poku'd opravdu ne..tak proč píšu divné věty o tom jak nevymyslím jedinou sebevěc..asi jsem jen vědátor co sestrojil nebezpečný stroj času který přemis'tuje do

"Tak!" konečně jsem se najedla i zaplavala jsem si a začalo balení  (řekla dívka) seděla,dávala a přerovnávala si svoje důležitosti v tašce [ " byla to taková stará vojenská taška a na ní bylo barvou napsáno písmeno Z " ] takže k tomu balení :) (dávala si snažení nad seznamem potřebností které potřebovala (nakonec si tam dala" dva sešity a blok na skyce,knihu,propisky,T

Dnešní den by asi nevylezla z knihovny..a tak se i stalo..kromě toho že byla na římse a koukala ze střešního okna na mokrou ulici.."jinde tedy nebyla nežli na okně"...svět se jí zdál tak kouzelně zaplněný deštivými dny..(a to bylo velmi osvěžující) nečekala že bude celý den zalezená u knížek a čaje..."svět by byl bez knih a zásoby čajů prázdný a ona se tak opravdu cítit nechce..."...Natolik