Vítr co si pohrává s prachem..co list otočí když není čemu se divit venku...srdce co hlasitě začne bušit když zaskřípějí dveře...které byli otevřeny...pak jen tiše žašeptají že život je dlouhý a ony nejsou naolejované....(pouze tehdy jsem si uvědomila jak může být ticho překrásné...)..témužto světu jsem se odepřela a zavřela se do velké krabice od auta...život tam je jen dvěmi či třemi paprsky

Byl zvláštní to den a dívka tiše seděla v knihovně (vítr si lehce pohrával s listy stránek v knihách) poslouchala co šeptá a hleděla jak knihy padají a listy létají po knihovně. byla neomylně přesvědčena, že tento vichr způsobuje jedině a určitě prach ,jenž ,se vzdaluje ze stránek, které s radostí přetáčí a tím že putuje prach někam k trámům v útrobách střešních oken.sic hledala knihy své ,ale

Moje duše se začíná obalovat čajem,začíná být veselá ale tmavě hnědá je taková čajově černá  jarní bouřka v podvečer.Ráda popíjím čaj a dívám se na zeď,přemýšlím o ničem,o blbostech,o nesmyslných otázkách které navrhuje bílý králík s hodinkami ani nevím jestli se zastaví aby mi sdělil že kloboučník zapomněl na čaj o páté,nejsem si jistá jestli mám vyjít

V temném koutku sedí mladá dívka oděna do tmavě černé. Pláče ale nikdo si ničeho nevšiml. Podívá se na druhý konec, na temné schodiště postaví se a upadne. Zvedne se podruhé ale má tentokrát zamračenou tvář která se po minutě mění v brek. Dívka uteče na schodiště vyběhne nahoru

Po dlouhém utrpení ve škole dívka vešla do baráku ,vyšla po schodech a za sebou zabouchla dveře.Opřela se o dveře už bez aktovky a sklouzla na ledovou zem...."konečně"  vyšlo z jejich úst,odhodlaně se zvedla,její srdce začalo bušit nadšením vzala aktovku hodila ji do pokoje a. Zabouchla za sebou

Ale vždyť já chci být též spisovatelkou..Protože je to nádhera vydati knihu,Člověk pak ten pocit pochopí, proč jsi zavřený v místnosti ..no protože jsi podivín?..no možná jedině s kočkou rezavou...která tě má jako svého pána ráda... tvé povahy ti