Tiché slovo uprostřed prachu

Byl zvláštní to den a dívka tiše seděla v knihovně (vítr si lehce pohrával s listy stránek v knihách) poslouchala co šeptá a hleděla jak knihy padají a listy létají po knihovně. byla neomylně přesvědčena, že tento vichr způsobuje jedině a určitě prach ,jenž ,se vzdaluje ze stránek, které s radostí přetáčí a tím že putuje prach někam k trámům v útrobách střešních oken.sic hledala knihy své ,ale po tomnto zlém hrůzném přeházení ,byla přesvědčena ,že to ona bude muset znovu poskládat a slepit tyto překrásně staré knihy pln prachu.vrčně nevnímala, že myši ťapají po knihovně a občas se zastaví na kloudné slůvko s další z myší.bylo jí napsosto jedno, že pavouci ,zatímco je mimo realitu spřádají okolo její maličkosti sítě ,a že to co vypada jako knihovna zachvíli  se promění v neobyvatelnou skládku. jak tak čas ubíhal ani si nevšimla , že je již večer "přičemž pršelo"...a ona tu bude muset strávit noc. i když nadevše milovala knihovny staré, nemohla se zbavit těžkého pochybení nad úklidem.