Rudé vlasy co vlají ve větru a ona..Hrdě vypíná hruď aby svět viděl jak se má dobře (srdce jí buší nadšením) "Konečně se mi myšlenka zrodila v hlavě" V Hlavě jí zní..rozhlédla se kolem sebe,,...Zdálo se jí že nemůže být nic krásnějšího nežli této krajiny..tohoto nadpřekrásného kraje..kolem ní...,."Zaťala pěsti a vycenila zuby" ale nebyl to vztek (byl to úsměv který ji provázel

Právě jsem se rozhodla že budu více dávat tomuto svému snu naději...a že nevěřím tomu že někdy navštíví něaké nakladatelství a řekne si tahle by mohla začít psát opravdově...doufám v to protože je to můj velký sen....(prsty překřížím..počítám do třinácti skočím třikrát a podívám se na černou kočku..a to jen abych měla tu velkou jistotu..)

Svět můj milovaný..někdy trochu chladný a sám osamocen svou touhou po světle...dychtivě sžírá se budoucností zítřejšího rána..přesto že je menší než slunce a větší nežli měsíc má jen svou podobu....nikdo není stejný..nic není jiného a zas svět je tu a měsíc je tam...(já jen chtěla více a dostala jsem cit pro něco co mi je blízké..)

Sofia je mladá dívka které bydlí na střeše(ve střeše)..knihovny...občas si ale zajde do své milované hájenky!...

Den byl pro plánování jako dělaný ikdyž byla zmožena tím že není cesty ke koupání..alespoň si řeku poslechne,,. ...byla u jezu a dívala se dolů..jak voda zvíšena dešťěm naráží o kameny a představovala si tam jak žabokrálík vrhaje za krysokočkou...byla přesvědčena že tam vidí stádo koní vrhající po vodě a to bylo tím co čechralo vody v řece ...ona cítila tu zvláštní vůni řas tím si připadala jako

Den jako každý jiný!..ale tento?...tento byl něčím jedinečný..."ve vzduchu se vznášela vůně mýdla a chilli.."...slunce pálilo,svítilo do všech stran i skoro všude byl stín..kromě na poli..ikdyž .uprostřed stál strom..okolo žádný mravenec ani pavouk..a v korunách stromu byla jablka...Dívka chroupala jablko a občas se napila limonády..seděla a psala něco čemu říkala Kniha2..byly