V hlavě mám zmatek.
Na jazyku

Zvláštní věc to jistě se stala.
Postava

Celou, celičkou noc jsem nespala.
Dívajíc se z okna na východ slunce.
Hleďte červená se obloha.
'Započít tento den se mu nějak nechce.
Smutné slunce vychází, co předzvěst odjezdu domů jest.
A

Občas mám do ulity chuť se schovat.
Rok/dva, mohlo by to nyní trvat.
V postoji k mému rozumu se mihotá smích můj.
Poslouchám s klidem srdce tlukot tvůj.
Buší a buší...jako by blázen snad v tobě, ve mě též.
Jen o něco tišší.
Tichý jako vánek, jenž zavadil o stéblo, které se sice rozkmitalo, ale v celém chaosu vesmírném nevydal hlásku ani v jiný, ani v tento den.

Dívajíc se na déšť za okny.
Pobrukuji si vyprchávající do ticha sloky.
Slz z očí vždy tečou proudy.
Kamenou tvář vypracovanou z jílové hroudy.
Tu, kterou ty slzy rozpustili.
Asi na hřebík pověsím.
Už je to nějaký rok.
Nejsem stroj ani robot.

Zase sama na tom samém místě.
Hlavou dolů, pocit beztíže.
Celá pryč ze světa, takový jaký je.
Bez sebe, bez soucitu.
Schovaná v úkrytu.
V nicotné temnotě noci s drobením pozhasínaných