Odvaha pro ahoj

Kéž bych měla dosti odvahy.
Říct ti prosté ahoj.
Neklást hloupé otázky.
Bez lží a pomluv.
Ber mě jako člověka, co fajn může být....
Co jednou do roka též vánoce slaví.
Občas možná chápat nemusíš, mé zvláštní návyky a tápání.
Tápu jen když kolem jdeš. Říkám si. Víš, tohle se vyřeší.
Možná, to já nevím sama.
Bez řečí projdu kolem a bez jakéhokoliv zaváhání, řeknu našemu seznámení sbohem.
Pak jen si za rohem říkám, proboha.
Kdy já už konečně, pozdravím toho člověka?