Začínám: 3.Díl...(Nové vyhlídky...)

Palčivé slunce ji šlehalo po tváři. Sotva dýchala, a tak se snažila vyšplhat trochu výše, aby nelokala slanou mořskou vodu. Trochu se nadzvedla, ale ne hodně, byla unavena z neustálého plavání v temné mrazivé noci, která předcházela tomuto svítání. Utřela si písek z obličeje a olízla si oschlé rty.
Neměla už sílu na to se zvedat, ale to úporné slunce ne a ne přestat ji pálit do ještě trochu mokré hlavy. Úporně co nejvíce to šlo, snažila se odsoukat do stínu, kde by si na chviličku odpočinula a pak zmapovala terén. Nic jí v tom nebránilo, ani divoká zvěř, se kterou se ještě naštěstí nesetkala. Konečně načerpala energii a tak se pomaličku zvedla, aby prozkoumala, kde se to vlastně ocitla. Byla zděšená, když zjistila, že je vlastně na obrovském ostrově! Došlo jí, že bude muset něco udělat, aby vůbec přežila.Tak porazila jednu z palem a kamenem ji rozsekala, aby si z odžezků vyrobila přístřeší..ale potřebovala k tomu lano, které tu asi nikde není. Šla tedy do pralesa, aby se porozhlédla jestli tu není nějaký strom na kterém jsou lijány. Bylo jich tam dost a ještě více, než-li potřebovala a tak měla čas ještě se porozhlédnout, našla tam sopku a vodopády, které se vlévaly do moře. Když došla k pláži, byl pravý čas na to, aby svázala odřezky a poohlédla se po něčem co by mohlo být jedlé. Upalovala k vodopádům,svlékla se a skočila do vody (vodu už prozkoumala takže si byla natolik jistá, že neskrývá nebezpečí), zadržela dech a potopila se,otevřela oči "hodnou chvíli jí sůl obsažena ve vodě řezala do očí ale po chvíli jí to přešlo.." Chytla rybu, někdy po tom, co se nadechla potřetí. Byla moc šťastná, protože už dlouhý čas hladověla. Vyšplhala se z vody a oblékla se. Šla pralesem a hledala strom, jenž má na sobě lijány, které by udržely stabilně přístřešek. Našla jen pár liján, ale i málo je pro tuhle situaci hodně a tak šla k pláži. Cestou se jednou zapletla do opuštěné pavučiny, setkala se nejméně třikrát s hadem, viděla jedno divoké prase a zjistila, že je tu nějak moc ptactva. Na to, že to je opuštěný ostrov. Dala si rybu na utřžený list.Vzala pár uschlých listů a dala je do vyhlubně v písku, pak vzala větvičky a udělala si z nich zdroj vytvoření ohně, dělala to asi tři hodiny, až konečně trochu ohně vymlátila (oprava) vychřestala. A udělala si rybu. Nebylo jí to nic platné, jelikož toho bylo málo, ale nic jiného nenašla. K večeru, přemýšlela, jak dlouho tady asi bude. A tak tu už byla celý týden, a nebyl to špatný týden.Najednou si však všimla letadla. Začala zběsile mávat hořící větví. Ale asi ji neviděli. Škoda!. Nechtěla, ale sedět na místě a čekat, že ji vůbec někdo zachrání a tak si šla zaplavat. Plavala si tam, jako rybka ve velkém akváriu, ale každá rybka ví, že i to akvárium sebevíc veliké, někde končí. A tak připlavala k pláži. Celou tu dobu co byla na ostrově, přemýšlela jestli by bylo dobré si vyrobit vor. Víte tak to bývá, že člověk, když je dlouho sám, přemýšlí a to hodně moc. Přinejmenším, když je dlouho na opuštěném ostrově. Skoro se i zblázní (ale to bych sem netahala).

Někdy třetí den příštího týdne, spozorovala, že kdesi v dáli je loď. Nebyla to loď jakou znala z Robinsonky, byla to obyčejná záchranářská loď. Zaradovala se!.Vzala kus dřeva, co jí dělal společnost v mrazivých nocích a dával jí jistotu světla, a začala jím mávat. Za nějakou chvilku k ní dopluli... Vzali ji na svou loď. Cestou se ji ptali, jak dlouho tam je a omlouvali se jí, že nemohli připlout dřívě, protože tohoto času se hodně přihodilo. Kde jaká havárie a nehoda. Jasně, že jí to bylo jedno! Byla přeci zachráněna a měla neuvěřitelný zážitek, o kterém sní kde kdo. Jenže, vždy to není krásné. Tak si dejte pozor!, kterým letadlem letíte.