Což rána?..i kdyby ne!

Slova má vyprchala do nicotného a chmurného světa...(já sama tam jsem teď a přesto že je pondělí , píšu v 09:43 toto nápadové zabloumání) "všichni snad ještě spí" no a co dělám já? asi jen vymýšlím a popíjím  včerejší čaj s mlékem, papíry na koleni (svým zázračným písmem, který občas nepřečtu ani já..dávám své myšlenky na povrch) "jen si běžte!! říká moje versatilka" v ruce ..možná že vycházející světlo z tohoto místa, které nedokážu pojmenovat...rodině napoví že tu jsem snad jim to napoví že zas sedím na dlouhé stoličce a něco tu sepisuji, něco provádím avšak proč podle nich vypadám jako blázen?..nemohu být snad někdy sama. Asi by totiž zešíleli ku přemýšlení nad tím že chci být sama. Rodina už vstala a hned mi sem cestují od vyhřáté peřiny, kéž by byla noc a tahle místnost nepropouštěla svitu ani paprsek.."to by byla krásná noc" plná klidu a krásného znění vesatilky či srkotu upití čaje, už slyším lžičkový duet a jejich ve vzduchu znějící hlasy (hlučné hlasy) vedle v pokoji..však on bude zas podvečer bude zas ráno a pokuď se probudím tak zas budu čekat na hlasy tak v ránu neočekávané a nepřípustné večera..