Gorželea...

"Konečně slunce trochu šlo za mraky" řekla si s milým úsměvem ve tváři, a protože měla z toho předešlého horka žízeň šla do hájenky a pila vděčně vodu a ikdyž svojí žízeň neukojila přestala popíjet (posadila se do rohu pokoje a přemýšlela o tmě) byla přesvědčena o tom že tma je z povidel  "bylo to uklidňující" tak moc si byla vědoma mnoha věcí že někdy zapoměla na realitu (a to že fantasie a představivost jí byla milejší nemusím říkat snad dvakrát ikdyž někdy se to opravdu stalo) i přestala , a šla na jedno překrásné místo " tam si sedla, ndechla se a držela dech" najednou všechny zvuky kolem se začali přemítat v její hlavě..zavřela oči a poslouchala.., rychle v tu ránu jí napadlo vzít kopretinu ( to byl notes a črtač zárověň) napsala tedy příběh a k tomu načrtla děj (který tu cítila,slyšela i viděla) pak se sebrala a šla do hájenky kde usnula!