Tišší hláska srdce mého

Občas mám do ulity chuť se schovat.
Rok/dva, mohlo by to nyní trvat.
V postoji k mému rozumu se mihotá smích můj.
Poslouchám s klidem srdce tlukot tvůj.
Buší a buší...jako by blázen snad v tobě, ve mě též.
Jen o něco tišší.
Tichý jako vánek, jenž zavadil o stéblo, které se sice rozkmitalo, ale v celém chaosu vesmírném nevydal hlásku ani v jiný, ani v tento den.