Selhání

Dívajíc se na déšť za okny.
Pobrukuji si vyprchávající do ticha sloky.
Slz z očí vždy tečou proudy.
Kamenou tvář vypracovanou z jílové hroudy.
Tu, kterou ty slzy rozpustili.
Asi na hřebík pověsím.
Už je to nějaký rok.
Nejsem stroj ani robot.