Instinkt velí ústup.

 Hořkost, trpký nádech slepoty.

Zdá se, že stala jsem se postavou anekdoty.

A  co ty, a co ty?

Jsi té slušnosti, říct mi, že jsi pisatel?

Hořce, smutný anděl pláče.

Lidský druh je věčný zrádce.

Plive svým přátelům i jiným do tváře.

Boří velké hráze.

Draze tomu, kdo věří lidem.

Draze mu, ve světě shnilém.

Bezcitní jsou lidé davu.

Nikdo nedokáže schovat svoji obavu z odlišnosti jiných.

Vyjímečných?

To ne, jen povznešenějších nad dějem anekdoty.

 Zbaveni slepoty.