Chci toho tak moc?

 Jsem mezi dvěma světy.

Z nichž jeden je skutečný.

I když můj čin v něm je zbytečný a já obávám se, že zas jsem udělala vše špatně.

Již zemřelo tolik statečných jako jsem já.

Nejsem typ co vyhrává, vím já.

Zvykla jsem si.

Však jediné chci je vidět tě minutu/dvě.

Vidět tě.

Záleží snad na takovém čase?

To nejvíce mě mate.

Co by se změnilo.

Co by se stalo, kdyby potkal by jsi se semnou.

Tolik času?

Tak málo...

Pro mě moc, že plakala bych štěstím.

Ale víš co?

Netrap se tím. Já poperu se s tím, že prostě ,,nemáš čas".

Chápu to, ale jednou snad.

Zjistíš jak moc jsem tě milovala.

A snad zlobit se nebudeš, když pro změnu čas já nebudu mít.